Terezo,
na jednu stranu s tebou souhlasím, na druhou stranu ne. Na nevěru musí být vždy dva a každý příběh je jiný. Ta slečna byla naše společná známá - znala mě, naše děti, měli jsme společný kamarády. Jasně, že je to jeho chyba, jasně, že on zklamal mě... s tím bohužel bude muset žít do konce života, stejtě tak s tím, že můj vztah k němu už nikdy nebude jako dřív, že mu prostě nevěřím. žít s tím je docela těžký pro mě (ale pro něj taky, jak vím). Ale ona tu byla taky. Věděla, že má rodinu, manželku, děti, přesto jí to bylo jedno. To přece taky není normální (mimochodem taky se snažila rozbít další manželství jednoho našeho kamaráda, přičemž chodila s jiným chlapem - tohle samo asi naznačuje charakter). Nepřijde mi normální přijmout to prostě tak, že ona za to vlastně nemůže, že se měl držet on a že je to jenom jeho chyba. Ne, pro mě je to chyba na obou stranách.Co mi prostě vadí, je to, že lidi jako ona, co jsou schopný ostatním činit zlo za to nejsou potrestaný...