Zásadním problémem není to, že někdo "žije pod mostem", případně že někdo je v nouzi - to je individuální problém, který ovšem lze zvládnout za předpokladu, že se tuto situaci podaří stabilizovat a poté prosadit opatření, která by minimalizovala dopad nějaké negativní situace na jednotlivce, ať už je to nemoc, nezaměstnanost, postižení dítěte................

Zásadním problémem je, že se nedaří v sociální oblasti situaci stabilizovat a nastává propastný propad životní úrovně, kdy postižení lidé nezvládají zajišťování základních potřeb.
Nebezpečné je na tom ještě víc to, že se tímto způsobem propadá střední vrstva, vzdělaná, schopná, s rozhledem, která se nedá zahnat do kouta kecy o tom, jak lze být šťastný v chýši v Africe - z této skupiny ten, kdo preferuje jiný způsob života, už ho žije a to je minimum lidí, kteří pasou ovce v Beskydech, nebo zkoumají africké chýše zblízka, to není řešení situace. Taky nejsou "věřící" v tom smyslu, že si za to můžou sami, protože splnili to, co se má splnit, aby člověk měl jistý nárok na jistou životní úroveň - tedy vzdělání, ochotu k práci atd.

Nejzásadnějším problémem je, že to nikdo zatím nechce přiznat nahlas a dokud to nikdo nepřizná, nelze hledat ani řešení, ani možnosti.

Paradoxem na tom je, že chudí, kteří vždycky byli chudí, se s tím nějak vypořádají, koneckonců, tam, kde nic není, ani exekutor nebere.