Po dlouhe uvaze jsem se rozhodla navrhnout k diskusi tema, se kterym se uz nejakou dobu peru a tusim, ze nejsem sama. S manzelem mame dve zdrave deti, ktere jsme oba chteli (kluk 8,dcera 5).Temer od narozeni druheho jsem zacala premyslet o tretim. Nejdriv jen obcas,vzhledem k velkemu vycerpani,nespani a i prani zacit zase pracovat, jsem tu myslenku odlozila. Jenze cim jsou deti starsi,tim silnejsi je prani mit jeste dalsi dite a vubec velkou rodinu, dokonce bych si dovedla predstavit i dalsi dve. Asi pred rokem a pul jsem si o tom s manzelem promluvila,ale on uz dalsi dite nechce.Jeho duvody chapu a castecne sdilim,starost o finance,taky uz jeho starsi vek. Rekla jsem si,necham to ulezet,nakonec stoprocente jista jsem si taky nebyla,zacala pracovat a doufala,ze s nastupem do prace se me myslenky zmeni a i ja se rozhodnu proti dalsimu diteti.Bohuzel se tak ale nestalo,prave naopak.Presto,ze mi nase dve deti delaji radost a prace me po necelych 2 letech moc bavi,prani mit dalsi dite je stale silnejsi,uz na to myslim kazdy den.Kdyby bylo na me, jdu do toho.Kdyby to prislo neplanovane,myslim,ze i manzel by byl nakonec rad,ale kdyz nechce, musim to respektovat a nechci ho premlouvat,to museji chtit oba.Na druhou stranu se bojim,jak se s tim vyporadam a jak to muze ovlivnit vztah, jestli nemam to tema doma preci jen jeste jednou otevrit.Deti jsem mela mlada, mam pocit,ze ten silny matersky pud prozivam az v poslednich par letech,pri kazdem pohledu na mimco,ale i me deti.Navic kamaradky jsou tehotne nebo maji prvni dite,to neni pro me nic rozhodujiciho,ale jsem tak s tim o to vic konfrontovana.. Vzhledem k memu veku (32)se s tim budu asi prat jeste nejakou dobu...:-( Budu moc rada za jakekoli nazory a podobne zkusenosti!