ahoj, my to takhle máme se 4.

od začátku, co jsme spolu, jsme chtěli 4 děti. Po narození třetího - syna - začal manžel couvat, ze stejných důvodů - starosti o peníze, kam ten svět spěje a tak...
takže jsme se dohodli, že další dítě nebudeme mít.
na mě z toho přišla děsná depka. denně jsem brečela, skoro pořád, natož když jsem viděla naše děti (nejmenšímu jsou 2), cizí děti, zvířata, kreslený film... prostě cokoliv byť minimálně roztomilého.
Manžel je od rána do večera v práci, takže si toho nevšiml, v noci se mi to podařilo krotit, protože po nocích na půl úvazku pracuju a to mě spíš utvrzovalo v tom, dítě nemít.
Pak jednou manžel něco zapoměl doma a nečekaně se vrátil a našel mě tu bulet u vaření a řekl, že nic mu nestojí za to, aby mě bylo takhle - takže od té doby tomu necháváme zcela volný průběh, nicméně se nedaří...
Ale pokud nám nebude dopřáno přesto, že se snažíme, bude to pro mě snesitelné, zatímco kdybychom se ani nesnažili, užírala bych se tím dlouhá a dlouhá léta.