Ananto - ono záleží na mnoha okolnostech. Mimo jiné na tom, čím jim vyhrožovali, jak na ně tlačila rodina, jak intenzivní nátlak to byl...

I mezi politickými vězni najdeš takové rozdíly.

I mezi odsunutými Němci najdeš podobné volby - třeba paní - Němka, které se z války vrátil manžel - Čech, zmrzačený a navždy ležák.
Měla možnost volby - buď s ním zůstat a už nikdy nevidět svou rodinu, nebo ho nechat svému osudu (on volbu neměl a za hranice nesměl).
Zůstala s ním - znala jsem ji jako malá.
Neměla nikoho než ležícího manžela a ještě do ní kopali a plivali.

Jiný - muž, Němec - velkostatkář, sebral po válce celou rodinu (když si předtím přes hranice propašoval vlastní majetek), včetně starých rodičů a prarodičů, kteří se vzpírali, protože tam rodina žila 350 let a bez milosti je vykopal sám z vlasti.
Dobře udělal - jeho souseda oběsili přímo v chalupě, jiný šel do lágru (za války pomáhali Čechům a českým rodinám), rodiče jednoho z nich se oběsili sami na tom 300 let starém gruntě...

Jednomu dávnému známému rodiny řekli, to, co jsem psala před chvílí - že půjde do basy a může ho čekat cokoli od provazu po uranové doly, jeho ženu čeká lágr, jeho děti děcák a jeho rodiče buď taky basa nebo bída s nouzí, protože nedostanou ani potravinové lístky a pole jim sebrali.
Co myslíš, že udělal?
Na hrdinu si nehrál.

Sám za sebe být hrdinou je v pořádku.
Jak jde o rodiče a děti, je zle - nikdy bych před takovou volbou stát nechtěla...