Pelíšku jsem ráda, že mě chápeš Potom co zažívám hlavně s tím starším spíš strasti než radosti, on navíc není ani takové to věčně rozchechtané dítě, ale protiva od narození a druhé dítě to občas náležitě kopíruje a tváří se tak, tak pro mě děti přestaly být tím kořením života. V mém případě bych spíš řekla, že prudiče. A občas si fakt říkám, že rozněžněle mohou mluvit jenom ženy, který nezažily co to je být denodenně z dítěte ve stresu.

Můj manžel můj postoj nechápe, ani nemůže, protože není v mém těle. Nechápe, že jsme sedm let "obětovala" a už se obětovat prostě nechci. Dřív mi s dětmi moc nepomáhal, ted se může skoro přetrhnout, jenže to už je prostě pozdě.

Mě se cizí děti bohužel nebojí, spíš naopak. Ale mně nevadí ty větší, ale batolata a mimina . Přestaly mě dojímat.