Včera večer se moje předškolačka ptala, jak jsme slavili s tatínkem čarodějnice jako malí - tak jsme jí vysvětlovali, že tenkrát jsme museli slavit jiné svátky, přišla řeč na průvody a mávátka. A já jsem si vzpomněla na první máj roku 1986 a na černobylskou havárii. Pustili jsme holčičce na mobilu krátký dokument, dnes ráno se dožaduje dalších...
A jak na to koukám, vrtá mi hlavou jedna otázka: Město bylo prakticky ze dne na den opuštěno. Proto bych očekávala, že reportéři vracející se tam po 25 letech tam najdou obrázky jako ze Šípkové růženky - vše ponechané tak jak bylo, pokryté prachem a pavučinami atd...
Ale tam okna vybitá (dobrá, vítr), věci rozházené, rozbité, z klavíru vytrhané klávesy, vytrhané podlahy, zkáza. Myslím, že jsem kdysi i slyšela zmínku o partách výtržníků, ale co by tam dělali? A proč by se zdržovali na takovém místě. Nebo takhle vypadá ten neviditelný zub času? Ta zkáza vypadala spíš jako od řádění Poltergeista...