Mám to taky, ale od dětství. Rozhledny jsou pro mě tabu. Když si vzpomenu,jak jsem se v Kolíně nad Rýnem drápala až nahoru na věž Dómu, abych zjistila, že je mi nahoře tak neskutečně blbě,že se nepodívám dál než na kraj ochozu... Nemůžu ani lanovky, vloni v létě jsme jeli ze Špindlu na Medvědín.Ten neskutečný pocit hrůzy,že spadnu a zároveň šílené nutkání skočit (no neskočila jsem ).Nahoře jsem taktak nezvracela a na lanovku mě už nikdo nikdy nedostane.