Synovi je 15,5 měsíce a od jeho narození je uspávání doslova peklo. Když už zabere, spinká krásně, ale ten proces usínání je katastrofa. Prošli jsme si už snad vším - spaním v jedné posteli, usínáním v náručí, v kočárku, v lehátku, autosedačce, používáním nejrůznějších "pomůcek" (látková plínka, dudlík, lahvička s mlékem)... Ale pokaždé je z toho nekonečný proces, než konečně usne.
Pro představu popíšu dnešní uspávání. Usnul mi v náručí (poslední cca 4 měsíce mi doma jinak neusne), spícího jsem ho položila do jeho postýlky, ani ne do minuty byl vzhůru. Půl hodiny dělal blbosti, kopal do tyček, vyhazoval plínku, dudlík, lahvičku atd. Pak si přelezl ke mně, vzala jsem ho zase do náručí a houpala a chodila s ním po pokoji. Znovu usnul, znovu jsem ho spícího položila do postýlky... A znovu okamžitě vzhůru. Nechtěl dudlík, plínku, mléko, všechno házel pryč, dělal blbosti. Po další cca půlhodině přelezl opět ke mně do postele, kde se dalších asi deset minut válel, než teda konečně milostivě vytuhnul. Já už měla nervy na pochodu Nepomáhá nic - tišit, hladit, podávat stokrát dudlík, ani po zlém třeba okřiknout. A tohle máme poslední dobou čím dál častěji, poslední týden je to obzvlášť síla.
Abyste rozuměli - nevadí mi ho uspávat, jsem s ním ráda, rádi se mazlíme, neuznávám metodu nechat vyřvat. Ale když už to uspávání trvá hodinu a půl a výsledek nikde, jenom si ze mě panáček dělá srandu, je to na mě už trochu moc. Jak ho tedy naučit usínat samostatně? Existuje vůbec nějaká účinná a zároveň nenásilná metoda? Nechat vyřvat odmítám, jednak bych na to neměla srdce, druhak to u nás ani není možné (v místnosti s ním spí i jeho čtyřletá sestra). Ale přece to nemůžeme večer co večer dělat takhle Dneska už jsem vážně s nervama v koncích.
Potřebovala jsem se hlavně vypsat, ale samozřejmě ocením rady a tipy, jak na to. Díky moc a hezký večer