Sylva se ozvala a přesně dle předpokladů pomoc nemůže přijmout.
Přečetla si diskusi a slíbila, že napíše, až se vrátí po víkendu od rodičů.
Dám vám sem úryvek mailu:

"Je to od vás všech moc milé ("milé" vůbec nevystihuje, jak moc mě to dojalo), ale já si s tím nějak nevím rady. Neumíráme hlady, ano, žijeme na dluh a žijeme skromně, ale věřím, že dluh budeme moct splatit, protože KRUCI někdy ten soud snad rozhodnout musí, ne?! Zvířata taky nijak zvlášť neošidíme. Pokud nepřijde katastrofa nebo nemoc nějakého zvířete, měli bychom ještě nějakou dobu přežít - koneckonců je jaro, saláti a špenáti vylézají z děr

Euforie ze zaměstnání, nic jiného to není, žádná maniodeprese Kariéra uklízečky je můj sen. Udělám si svoje a jdu domů s čistou hlavou, cestou se mi pletou nohy únavou, ale vidina necelých deseti čistého na účtu mě žene vpřed Květen ještě bude krutý, ale v červnu už bychom se mohli mít snad aspoň trochu líp, exekutorům a jiným sviním navzdory

Ta sbírka jako by byla. Já bych ji asi ve skutečnosti nedokázala přijmout. Styděla bych se, že ty peníze místo nás nedostal někdo, kdo je potřebuje víc. Samoživitelka s dětmi. Nebo kamarádka, které je 36 let a šílenou shodou okolností (a taky trochu vlastní paličatostí) se dostala do situace, ze které neexistuje cesta ven, je odsouzená do konce života žít "mimo zákon" - její dluhy narostly do astronomické výše a nelze je splatit, nehledě na to, že její dluh měsíčně roste jen na poplatcích a úrokách o desítky tisíc. My máme kde bydlet a máme co jíst.

Nebo Ivana Königsmarková, které umřel manžel, je vážně nemocná a ještě k tomu ji zažalovala ta ženština, jejíž dítě zemřelo po porodu doma (ano, ta, která Ivaně úmyslně zatajila zdravotní problém, kvůli kterému ani v civilizovaných zemích doma rodit nelze).

V té Praze 5 sehnal D. nějakou tlačenku, taky to postrkuje Š., tak snad, SNAD...

Ale slibuju, že příští týden na Rodinu napíšu, minimálně proto, abych poděkovala všem, které na mě nezapomněly Zítra jedu k našim a vrátím se až v neděli, dřív to nestihnu."