No, u nás to bylo naopak. Manžel má iniciály řekněme AA, u prvního kluka si řekl o jméno a tyk to bylo AA. Pro mě nebylo sice nijak extra,ale na jmnech nelpím, nebyl to Anastázius, tak jsem mával rukou. No a po narození jsem si "zvykla". Přijde mi, že už žádný jiný by k němu nešlo. (což je blbost,já vím).

U druhýho syna mi řekl, když jsme jeli autem-já vybral první, vyber druhý. Ale bylo by to dobrý, kdyby byl taky AA jako my dva s bráchou. Tak jsem namátkou plácla první čtyři jména na A a on řekl, všechny jsou hezký, nějaký vyber. Mě se líbí to druhý. Já jsem řekla, mě taky přijde to druhý milý.

A za 20 sekund bylo vybráno.

Umím si představit 100 matek, který by se u jména prvního syna zabejčilo, že tohle ne. Ale já znám i miminko jménem Karel (není to po otci) a i když jsem se pozastavila, tak mi to nevadilo. A dnes na nic jinýho, než Káju nevypadá.

Prostě jména s manželem neprožíváme, takže pak máme prostor pro bejkárny.

Ale jsou česká teda, protože máme echt české a měkké příjmení.