jsem miriam. Jsem spokojená, dnes, když jsem dospělá, coby dítě jsem spíš trpěla a často jsem se představovala jako miroslava. Trošku mínus je s mým jménem vnímáno to, že ráčkuju, ale to mi kupodivu bylo vždy putna. A to jsem měla komplex ze všeho, na co si šlověk vzpomene.

Dcera je spokojená se jménem hodně. Však si ho taky sama vybrala (po porodu jsem jí v duchu "řekla", že se pokusím na nic nemyslet a pak at mě napadne jméno, které si ona bude přát: napasdlo mě jméno, které se mi vlastně ani moc nelíbilo, musela jsem si zvykat, ale asi to bylo dobře, neb dcera má své jméno ad mala moc ráda.