Já jsem teda se jménem spokojená nebyla. Když jsem se mámy zeptala, proč mě takhle pojmenovala, tak řekla, že se jí to líbilo (dodnes nechápu, ale ona sama byla Jana, tak to něco napovídá). Vždycky jsem záviděla sestře, která se jmenovala po babičce Kateřina (to je krásné jméno i bez zdrobnělin). Když jsem byla dítě, tak mi říkali většinou hezky, zdrobněle, i když učitelky taky často používaly nezdrobnělou formu a ta mi vždycky šla proti srsti a nepřirostlo ke mě. V dospělosti jsem se rozhodla přejmenovat, ale taky jsem neměla pocit, že bych mohla být čímkoli jiným - takže jsem se přejmenovala a dala si jinou variantu svého jména a s tou jsem teď moc spokojená.