Moje zkušenost je taková, že patrové postele se nejvíc líbí těm, co je doma sami jako malí neměli (můj manžel např.) a nelíbí těm, co na nich museli spát celé dětství (jako třeba já) Samozřejmě, pokud není místo, je to ideální řešení a přežít se to dá (vedro mi teda nebývalo, měli jsme o trochu vyšší stropy než na obrázku, dalo se nahoře normálně sedět).
Malým dětem se určitě představa spaní nahoře líbí a nějaký čas se jim nejspíš bude líbit i skutečnost, ale mě už tak od deseti let vadilo, že si nemám přes den kam "jen tak" lehnout, např. při čtení n. i učení, lezení nahoru-dolů mě zas až tak nebavilo... Sice ty schůdky vypadají praktičtěji než žebřík, ale stejně (a vypadají dost kluzce na lezení např. v ponožkách). Zase ale s věkem dětí to už nebude vadit Tobě, holky si budou stlát a převlékat postele samy ...
To řešení na obrázku mi přijde dost nákladné a nevariabilní na to, abyste to za pár let zase předělávali :-( (i když to vypadá hezky)