Celé dětství jsem rodiče vinila z toho, že mi dali to nejpitomější jméno na světě Blažena. Nenáviděla jsem každé představování a nebyla žádná varianta, která by se mi líbila. Jméno je po babičce, se kterou jsem jako malá moc nevycházela a tak jsem vždycky říkala, že si jen chtěli šplhnout a stejně jim (mně) to bylo houby platné...
I jako dospělá jsem měla pocit, že někteří lidé mají potíže mě oslovit - a tak jsem začala používat podobně znějící běžnější jméno Blanka. A ejhle, nejenže to pomohlo v navazování kontaktů, ale i ti kteří mě začali oslovovat nejprve Blanko se po nějaké době dostali k mému skutečnému jménu. A tak se dnes vždycky představím svým jménem a dodám i Blanku a nechávám je vybrat... Jo a doma mi steně říkají Ájo...