Já myslím, že nedávání darů není řešení. V některejch situacích se dar prostě sluší dát a to, že obdarovaný nejásá tak, jak si darující představuje, není důvod pro to zachovat se neslušně. Tady je akorát potřeba oprostit se od potřeby, aby obdarovanej plakal radostí a nekonečným štěstím zrovna nad mým darem (notabene když vím, že je depresivní... to zakladatelka vážně čeká, že jí tu někdo dá tip na dar, nad kterým bude člověk v hluboké depresi jásat?). Ve společenském styku prostě někdy dary na místě jsou. I ty, co nejsou úplně nejúžasnější.