Já to myslela hlavně obecně na autorku- pokud jí každý den ujedou nervy až k tomu, že dítěti dá ve vzteku na zadek, tak je něco špatně, nejspíš špatně nastavené hranice, ze kterých si dítě nic moc nedělá.
Co se týká spaní - já to měla u dětí v tomhle věku nastavené tak, že musí být v klidu v postýlce 20 minut, pokud do té doby neusnou, přijdu pro ně a můžou vstát a jít si hrát. Viděly na hodiny, ukázala jsem, kam až dojde velká ručička, nechala jsem jim v postýlce hračky stejné jako večer, knížku na prohlížení. Nebyla jsem tam, protože to vždycky rozptylovalo a děti zaručeně neusly. Dohodu jsem plnila, totéž jsem vyžadovala od nich, neuposlechnutí jsem neřešila nekonečným vysvětlováním, resp. ze začátku ano, až jsem skončila jako autorka. Pak už jsem trestala v klidu včas za opuštění postýlky, vyjímku tvořilo WC (ale ne 5x za sebou).

A ano, i když nemůžu usnout, tak 20 minut si v posteli dokážu číst nebo něco dělat.