Ono to není tak, že bych měla pořád špatnou náladu to, ne. Jsou chvíle, kdy se snažím myslet pozitivně a chvíle kdy nevím kudy kam. Přesto, že mám pubertu dávno za sebou, najednou na prahu třicítky nevím kudy kam. Nezaměstnaná, bez kontaktů. Sice mám nějaké ty známé, ale nějakou kamarádku, které bych věřila, ne. Já totiž vůbec neumím komunikovat s lidmi, jsem pořád jako v křeči, navíc cítím, že nejsem moc sympatická. A to jde ruku v ruce s tím, že neseženu práci, že sebou nechám zametat apod.