Přesně takhle se cítím taky. Já si moc dobře uvědomuju, že takhle to nejde donekonečna, připadám si jak schizofrenik. Na jedné straně chci do práce, nejde být pořád doma, peníze nám sice na běžný provoz takžtakž stačí, ale kdyby se něco stalo, tak je průser. Navíc doma blbnu, lenivím, i nic se mi nechce, i vyndat nádobí z myčky je hrozná dřina. A na druhou stranu mi to svým způsobem i vyhovuje, nikdo na mě neřve, nikdo po mě nic nechce, nemusím se s nikým bavit, nemusím nikomu nic dokazovat. Je to začarovaný kruh.