Moje osobní zkušenost je, že v této fázi už je pozdě, už se nám to nepodařilo opravit. Zkoušela jsem všechno možné i nemožné, ale chlap to všechno bojkotoval, byl arogantní, zlý, nesnesitelný.
Teď lituje, že "jsme to nechali dojít tak daleko".

Taky jsem se před rozchodem velmi bála, že já budu strhaná, udřená, nervní matka a víkendový tatínek ten hodnej, skvělej a báječnej, ale nepotvrdilo se to. Po rozchodu jsem se uvolnila a uklidnila, se synem mám krásný vztah a otec má natolik široký styk, aby se neměl šanci příliš idealizovat. A od té doby, co má novou přítelkyni, už se mu syn do rozvrhu dostává čím dál víc ztuha...