Nečetla jsem diskusi, možná píšu to, co už napsal někdo jiný, nebo naopak něco, co nikdo netouží přečíst.
Má smysl domluvit se s partnerem jako dospělí lidé, na svém vztahu vědomě pracovat a něco změnit tak, abyste dětem zachovali funkční rodinu s hezkými vztahy. Nemá smysl jim zachovat každodenní hádky, urážky a dusno. Vím, že to je poměrně nepopulární názor, ale za stav vašeho manželství i za život vašich dětí jste zodpovědní vy a vy byste měli pracovat na sobě i na vašem vztahu tak, aby vydržel. Je naivní myslet si, že takovým zůstane bez snahy obou stran a že to bude vždycky spontánní a snadné. Ale úplně chápu, že je to hodně těžké ve chvíli, kdy chce jen jeden z partnerů, zatímco druhému je to jedno, nebo o tom třeba ani nechce mluvit, natož něco se sebou dělat.