Pradoxně my jsme ten případ. Vycházíme líp než kdykoliv předtím. Možná je to tím, že už neřešíme náš vztah nic od sebe neočekáváme - řešíme jen dítě.
Manžel bydlí dva vchody od nás. S dítětem se vidí denně. Máme sice střídavé víkendy, ale pokud je potřeba, operativně řešíme - stejně tak jako přes týden.
Už něco máš? ne? já bych s ním chtěl na kolo... Mami já u táty dneska spát nechci. já tam jen půjdu ale přijdu domů ju.... Mami může táta přijít na kafe?? a pak táta přijde, dítě mu řekne čau tati a ani si ho nevšimne, protože v televizi dávaj něco co nutně musí vidět.

Rozhodně to nechci zlehčovat, rozhodně nechci říkat, že jsme vyhráli, rozvod a rozpad rodiny stále beru jako své obrovské životní selhání.
Ale věci prostě nejsou jen černé a bílé a pravda je vždy někde uprostřed.