Any_ .

Myslím, že vnímat to jako selhání je zbytečné....jako zklamání, to jo, komu by se chtělo rozvádět a kdo by nechtěl mít "normální" rodinu....ale pokud se vám podařilo vybudovat toto, tak myslím, že jste v rámci možností dokázali když ne maximum, tak opravdu hodně. Monty tu často popisuje něco podobného, že mají s bývalým mužem a se synem. Tak nějak bych to viděla, že by to bylo fajn, když už se rozchodu nelze vyhnout.
Chápu, že někdy to nejde, protože jeden z rodičů buď je, nebo se časem prostě stává nefungujícím. Ale přijde mi, že by se něčeho podobného dalo dosáhnout ve větším počtu případů, než k tomu skutečně dochází, právě proto, že se rodiče nechají zaslepit bojem buď proto, že překročili tu hranici, kdy je ještě nějaká dohoda možná, nebo proto, že jsou svázáni stereotypy (děti zůstávají u matky, otec je jen na víkendy a na alimenty), kterým se brání, aniž je napadne, jak se jim vyhnout.