Z toho, co píšeš a pokud není reálná nějaká poradna n. tak něco, bych řekla, že to asi nemůžeš moc dlouho vydržet, jedině, že bys to vyloženě vydržet chtěla a zašla za nějakým psychologem n. tak sama, jestli by Tě třeba naučil nějaké techniky, jak v tom vztahu přežít, aby Ti to tolik neubližovalo (nějak se od toho odpoutat, žít víc "svůj" život atd.)
Pokud bys ale na tohle chuť neměla, tak před "definitivním" rozhodnutím: zamyslela ses nad tím, jak by to mezi Vámi a s dětma bylo po rozchodu/rozvodu??? Ty totiž píšeš (a to mě úplně praštilo do očí), že děti s tatínkem neviděly, ne? Máš představu, jestli by manžel chtěl střídavou péči n. třeba i děti do své péče (třeba jen Tobě na truc)? Přemýšlela bych i o těch dalších praktických věcech - bydlení, peníze atd. Aby to pak pro Tebe ve výsledku nebylo všechno ještě horší, vzhledem k dětem se od jejich tatínka prostě nemáš šanci úplně odtrhnout a "mít klid" ...