Jsem OSVČ od 2009 na plný úvazek. Hrozný byly první 3 měsíce, netušila jsem, že až tak velkou fin. rezervu budu potřebovat. Musela jsem vybrat i jedno stavebko, co jsem si šetřila od 18ti. 4. měsíc už jsem byla v mírném plusu, od tý doby postupně lepší.

Ale za cenu 13ti hodin denně v práci.

Teď už je fajn, mám 3 zaměstnankyně, uživíme se všechny (tj. je na mzdy i pro mě). Jsem v práci na část týdne. Až půjde malý do školky, třeba to zas rozjedem ve větším, uvidíme.

Pořád je to trochu stres ohledně dostatku práce, ale už ne tak velký. Neměnila bych. Ale pamatuju ty doby, kdy jsem si nadávala, že radši nejsem zaměstnanec, že mi ten skromný zisk za tu dřinu a stres nestojí. Naštěstí jsem byla bezdětná a nezadlužená, takže mi max. hrozilo, že nebude na chleba + mohla jsem do toho ten čas a energii narvat.