Nevím, jestli jsem to napsal přesně. Netvrdím, že každý problém, s kterým lidi k psychiatrovi dnes chodí je démonická posledlost. Ale u výrazných onemocnění jako např schizofrenie a nebo různé sexuální deviace vč. tzv. jiných orientací, tam mi přijde, že jde jednoznačně o démonickou svázanost. Posedlost je silné slovo. Démonickou svázaností může být i např. masturbace. Jako posedlost bych to označil leda u lidí, co se vůbec nekontrolují a začnou to dělat někde na ulici. Ale i taková mírnější svázanost, kdy ten člověk to prostě udělat musí, tak silné má nutnání, i když si to nechá až na doma. Pornografie a masturbace ovšem psychiatrie neléčí, spíše doporučuje. Ale transsexualita, kde ten člověk má utkvělou představu, že se kvůli tomu nechá přeoperovat, to mi přijde jak démonický problém.
U různých neuróz mi přijde, že tu je jak čistě lékařský problém tak i démonická stránka, která se na to napojí. Ano, část psychických problémů, co řeší psychologové a psychiatři nemusí být démonicky ovlivněná. Některé jsou, ale nejde jen o démonično. Potíž je, že psychiatri a klinická psychologie démonický svět neuznává. Tudíž právě ty zásadní a velké problémy řešit neumí a leda to tlumí či nabízí pseudořešení.
V Bibli jsou i případy, které nespadají do psychiatrie, i když dřív tam spadaly. Ještě takový Viktor Frankl byl současně psychiatr a neurolog, dnes to je oddělené. Myslím konkrétně třeba epilepsii, která se léčí na neurologii a ne na psychiatrii. Případy v Bibli jsou právě typickým příkladem démonické posedlosti. Tím nechci tvrdit, že každá epilepsie nutně znamená démonizovanost, umím si představit, že nějaký nádor na mozku působí tyto potíže.
Několik epileptiků jsem za svůj život poznal a jejich chování připomínalo člověk s démonickou nesvobodou. Nemluvím o okamžicích záchvatů, mluvím o jedná mimo to. Ale to by bylo dlouhé psaní.