Málo nadšená? Vyšla jsem ze školy a překypovala jsem dobrou vůlí. Ostatně nikdy nezapomenu, jak starší kolegyně nade mnou vrtěla hlavou, když zjistila, že do místního cikánského sídliště jdu na soudem stanovený dohled nad výchovou sama - tedy bez doprovodu policisty či alespoň nějaké kolegyně. Já ale byla naivní a plná nadšení. Věřila, že všechno zvládnu v pohodě. Po hodně ošklivím verbálním útoku a vyhrožování, jsem to vzdala a jak říkám, nakonec změnila zaměstnání.

Dnes nepracuju ani v té stavební firmě a mám klid. Snažím se na romy pohlížet jako na plnoprávné občany téhle země. Jsem ale proti jakékoliv diskriminaci bílých.