Persepolis - ve skutečnosti jsem poznala jen jednoho opravdu líného Roma. Byl to můj kolega učitel.
Byl v prváku na pajdě - přesto učil, do práce chodil pozdě, z hodin odcházel (přestože jsme měli problematické žactvo, které nebylo možné nechávat bez dozoru) a ohříval di guláš, který v klidu jedl, místo němčiny učil bílé i romské děti cikánské písničky, nikdy se neúčastnil dozorů na chodbě či v jídelně a neustále si bral volno.
Línej jak veš a ještě arogantní.

Kdokoli se ozval, včetně ředitelky, začal ječet "diskriminace, diskriminace" a vše bylo ok.

Dnes je, tuším, vysoko v městské politice.
Soudě dle jeho schopností - musel se tam dostat těmi svými oblíbenými výkřiky.
Ale nikdy jsem neslyšela, že by byl jakkoli užitečný.
Ostatní romští kolegové ho srdečně nesnášeli a u dětí neměl žádnou autoritu.
Fakt na pár facek.

A naproti němu romský kluk, který se snažil, seč mu síly stačily, aby z něj něco bylo a mohl se starat o maminku - táta seděl, máma analfabet (tahala jsem ho z průšvihu, že si sám podepisuje žákajdu - styděl se, že máma neumí psát...)