Ananto, v tom souhlas.

Tchýně-učitelka prvňáčků vždycky vyfasuje nějakého malého Roma a fakt dře,aby neodešel v pololetí zase zpátky do školky,ale zatím se jí to podařilo asi jen se dvěma. Nesmyslí si, že jsou hloupí,ale vypráví mi, že nemají ani třeba základní hygienické návyky, neposedí, nechápou skoro nic. Ona je učí to,co se jiné děti učí ve 4 letech nápodobou rodičů.

Přitom mi říkala, že chápe, že je třeba během celého života potká negativní diskriminace a proto se snaží o pozitivní diskrimimaci. Když napíše do notýsku, že se mají koupit papírová písmenka,nebo rosztříhat, tak prostě počítá s tím,že to bude muset rosztříhat ona za rodiče. Rodiče se buď nesnaží, nebo snaží,ale nechápou.

Je to prostě smutný koloběh. Nevím, jak to udělat,aby se z toho bludného kruhu vystoupilo.

Já chápu, že to u nás mají Romové hrozně těžké,ale na druhou stranu máme to lehké my s nimi?

PS: Mám vlivného a úspěšného kamaráda Roma. Začal jako ne příliš úspěšný žák ZŠ, pak se zvládl nadrtit na učňák kuchař-číšník....ale ani tím neskončil...dotáhl to daleko. Přitom nežije úplně pdoel našeho vzoru. Má typickou roskou rozvětvenou a dost živelnou rodinu, hodně dětí. Ale pracuje, je fakt vzorem pro ostatní Romy i bílé. Sám jezdí na síldiště za romskými dětmi a vykládá jim důležitost vzdělání. Ale sám někdy říká "Je to marnost nad marnost, někteří to nepochopili a já se za ně stydím".