V tom spočívá problém - bez pomoci se z podobného prostředí dokáže dostat jen zcela vyjímečně nadaný a zcela vyjímečně schopný jedinec a mezi námi - kolik takových je i ve většinové populaci?
Většině z nich umožňuje normální zařazení do společnosti jen to, že mají štěstí, že se narodily do prostředí, které jim určuje a často i ulehčuje cestu, vyšlapávanou několika a spíše mnoha generacemi před nimi, jsou dány určité normy, které se staly zvyky a jako zvyky jsou vnímány a udržovány i přes to, že jsou nepohodlné.

Kolik z nás s nadšením a zápalem zasedá odpoledne, co odpoledne k úkolům, otevírá žákovskou, kde zase trčí nějaká ta červeň, neustále hlídkuje, zda se dítko kdesi nedovoleně necourá, nepopíjí krabicák a občas nezahulí?

Máme XXX generací před sebou, které nám přesně tohle vštípily, takže to považujeme nejen za potřebné, ale za své.
Konkrétně romská populace byla vystavena mnoha pokusům o "převýchovu" a z toho mnoha nepovedeným, od pokusů převychovávat děti formou ústavní výchovy? Neměla šanci zafixovat si určité návyky, neustále se musela přizpůsobovat jakýmsi inženýrským sociálním pokusům.
Přežití jim umožnila vpodstatě jen jejich schopnost přizpůsobit se. Proč se někdo diví, že se stejně rychle přizpůsobili za socialismu tomu, že alespoň otcové musí chodit do práce a děti do školy, se stejnou lehkostí, jako tomu, že dostávají štědré sociální dávky, přizpůsobují se i podmínkám, které jim společnost nastavuje v tuto chvíli.
To není schválnost, to je naprosto přirozená snaha o zachování populace v menšině. Takto se bude chovat každá skupina v jiné kultuře a ty slabé zaniknou.