MYslím, že zakladatelka nepotřebuje slyšet dotazy typu co celej den dělá.
Prostě každého to semele jinak, někoho víc, někoho míň.

Ale myslím, že koncem šestinedělí má ještě nárok.

U prvního dítka jsem to pytlíkovala po hospodách (v kočáře spala dobře), zásobami z mrazáku (které zakladatelka asi nemá, neboť netušila) a vlastní nenáročnou tvorbou - různé rychlovky, polívky, případně jsem vyslala muže s kočárem o víkendu a uvařila něco do zásoby (ale to až později).

Hodně jsem taky šátkovala.

Pamatuju se na tik z tohoto období, že pokud jsem náhodou dostala jídlo na talíř v klidu, hned jsem si všechno rozkrájela na sousta, abych pak, až klid skončí, mohla v jídle pokračovat jen jednou rukou.
Ale chtěla bych zakladatelku uklidnit - okolo těch 6ti týdnů dítko začalo pozorovat hračky, napřed jsem si za tu dobu jen stihla vyčistit zuby, pak se o oblíknout, potom vydržela chvilku, než jsem si nachystala snídani (kdy jsem se cpala jak nezavřená, protože holka tou dobou spala jen venku v kočáře, doma to stálo za prd).
A pak okolo 2-3 měsíců začala holka chytat režim - v podstatě bych si podle ní mohla řídit hodinky - pokud jsem jí v příslušnou dobu nakojila a uložila do korby od kočáru, usínala kdekoliv, pravidelně v 10 a ve 14 hodin.

Vždy na jedno spani jsem měla jasný plán, co musím stihnout, druhý denní spánek jsem spala s ní

A jak to probíhalo s druhým dítkem přesně nevím, mám toto období jaksi v mlze. Vím jen, že touhle dobou jsem bojovala s laktační krizí, mléko i odsávala, pravděpodobně jsem s batoletem i něco jedla, ale jak přesně to probíhalo, netuším.
Ale bylo to dnešními slovy Hustýý