" ako definuju demokraticku krajinu "

jako plnou zeleně, větrníků, bystřin čirých, lesů strání a vod nedotknutých,
v níž zákona, soudce člověk je prost a od sebe sám ctí věrnost a právo, kde hrozivá slova se nečtou, vyryta v kov, kde bez ohlájců bezpečni jsou... kde poručeno přírodě je, v to větru a dešti, aby sama sebe opatřila a byla vládce nejvyšším - tedy až po tom nejvyšším demokratovi, že