hihi, nj, myšlénka
Mě se zase několikrát stalo, když jsem byla někde se sestrou, že se mi všichni jali vnucovat jakou mám kráááásnou sestru
, což o to, mě se taky líbí, ale převedeno na skutečnou myšlenku v tom vnímám "jak se vedle takové obludky jako ty vylíhla tak hezká sestra"
no diplomati ještě nevymřeli
A zakladatelko neboj, moje máma mi po léta úspěšně implantovala myšlenku, že musím (!) nosit ofinu, páč s mou skobou mi nic jiného nezbývá, že nesmím nosit vršky na ramínka, protože mám ruce jak válečky a "vypadá to blbě", že se svou pletí a barvou vlasů určitě nesmím nosit žlutou, růžovou, oranžovou a mraky dalších barev (maminčina oblíbená je khaki, dozelenakafebraun a podobné odstíny, maximální "úlet" jsem měla od ní šaty v barvě petrolejové, podpatky taky nosit nemám bo šmajdám a vůbec jsem dost mohutná tak na co štekle.....
Dost dlouho jsem jí to měla za zlé, teď už je mi to fuk a beru to jak to leží a běží, okoukla jsem jak chodí jiní lidé a že z barev osypky nemaj.... Jen mě v tomhle ohledu moc netěší, že jsem jí hodně podobná (vizuálně a taky trochu charakterově), tak abych nebyla "jaká matka taká Katka" :-D. Snad to ukočíruju
, dceři do oblečení moc nekecám, jen co se týče odpovídajících vrstev s ohledem na počasí.
Jo a moje babi, ta je přímo zlatá. I když se nevidíme třebas půl roku, nezapomene mi spočítat akné pupínky na obličeji a nějak to okomentovat
. Ale u té mi to přestalo vadit už dávno, jinak je hrozně hodná.