pamatuji si dodnes svoje sprvní setkání s naším proslulým sochařem matyášem braunem v 6 letech a to při příležitosti oběda, kdy moje drahá bábinka prohlásila, že polívka mi stačí a že to stejně nemá smysl, neb je už teď jasné, že až budu velká, budu mít braunovské tvary. já sem to tehdá nechápala a tázala se, kdo či co to ten braun je... ale budiž dědovi k dobru, že na babi houkl, já svoje jídlo dostala a nakonec - měla pravdu, babča naše