XYZ

Víc jak 10 let jsem se trápila a snažila se držet pohromadě manželství - protože přeci není možné se rozvádět, jsou tu děti, co rodiče? Společné hodnoty - minulost, majetek, zážitky a prožitky - co s tím?

Nakonec jsem tu žádost podala a nejmladší dcerce je dneska dobře, žije si šťastný život. Možná o ni nepřijdu jako o její sourozence právě proto, že jsem nakonec našla odvahu právě tu žádost o rozvod podat. A možná se bude nakonec i jinak chovat.. ke mně, k okolí.. třeba bude mít nakonec i lepší život..

Jinak - jsem na tom s psychikou stále dost špatně, ale pracuji na tom. Myslela jsem si, že jsem na tom již docela fajn, ale jen do doby, než mi jeden člověk rázně vysvětlil, že jsem asociál, protože vlastním psa, který si občas štěkne, když u našich dveří zazvoní zvonek (a zřejmě mu i vadí mé staré autíčko - nedosahuji jeho úrovně) - ale naštěstí na nás asociály prý pamatuje právo (abychom zřejmě svou existencí neobtěžovali některé nadlidi) - a ten rozhovor byl pochopitelně delší, přivedl si ještě připitou sousedku se skelnicí vína v ruce jako podporu - a...

A mně se zase udělalo zle - zvlášť, když v závěru svých řečí, se kterými jsem nesouhlasila, prásknul dveřmi (svými), až se otřásl barák - a já si vzpomněla na ex.. jak práskal dveřmi, jak vyrážel dveře od koupelny.. kde se nemám co zamykat, když jsem vdaná... a.... udělalo se mi zle, dva dny mi bylo moc zle.. už to je zase po několika dnech dobré - ale já vím, že stále nejsem v pořádku..


A někdo tady zrazuje od podání žádosti o rozvod? chápeš, jak takovouhle rádoby radou můžeš někomu také ublížit????