Především vám všem děkuju za ohlasy. Pro úplnost tedy pár upřesnění:

1. Řešíme to až teď, protože to až teď prasklo. Sama zjevně neměla v úmyslu to přiznat.
2. Ukončila to (pokud je to tedy pravda) z čistě racionálních důvodů, tj. hlavně kvůli dětem, ale emočně se od toho (zatím) oprostit nemůže. Přiznala totiž, že se i potom potkávali někde na diskuzích, s čímž nicméně sama slíbila skončit.
3. Je zatím sice opravdu se mnou, ale vnitřně s tím smířená není = je zaděláno na problém. Po letech všemožných stereotypů to prostě bylo příliš krásné. Bylo to spíš upřímné přiznání ve vypjaté chvíli, ne pokus o provokaci.
3. Pokud jde o komunikaci, samozřejmě jsem od základu změnil přístup. Jak co se týká obsahu (věci jsem opravdu spíš zlehčoval nebo úplně přecházel), tak formy (laskavost, smířlivost atd.). Žádnou naštvanost jí najevo nedávám.
4. Přesně to s tou hodinářskou prací i s tím vyprcháním zamilovanosti jsem jí říkal, ale je to racionální argument, který, jak se obávám, zatím nemá moc velkou váhu. Za názor, že to jde zachránit, opravdu moc děkuju, přesně to jsem potřeboval slyšet! V tuhle chvíli jsem to já, kdo o to bojuje.
5. Nejde o smiřování se s jedním (tedy opakovaným) úletem, s tím bych tu nikoho neobtěžoval, Průšvih je, že se s tím, že by to měl být konec, pořád vnitřně nesrovnala. Což při jejím emocionálním založení a celkové labilitě může ještě nadělat maléry.
H.F.