Chce to hodně času, ono to i samo odezní postupně, jo, jak psala Bathory, jde to "přebít", ale nejde to násilně, je to starlivě pomalá práce a spíš taková, aby si ona ani nevšimla...
Zamilovanost je chemie, nejde úplně vůlí zvládnout...

Já bych se jí teď nesnažila nic vnucovat, ani sebe, ani moji pozornost, ani témata k řešení...brala bych to jako že jsme v období, kdy jsme se kdysi teprve poznávali, pomalounku, nesměle...dala bych ale najevo vstřícnost a to, že tu jsem a že ji mám ráda...ale nevnucovala bych nic.
myslím, že dobré jsou letmé krátké doteky, občasné pohlazení, hězká slůvka, plánování něčeho hezkého, POZORNOST - tedy, že jsem tu pro ni připravený ji vyslechnout (to je asi to, co hledala na diskuzích bych řekla), prostě vzpomněla bych si, jaké to mezi námi bylo v začátcích, co se jí líbilo, čím jsi jí zaimponoval, protože JSTE zase na načátku všeho, i nového vztahu.
Váš vztah, pokud bude pokračovat, bude totiž jiný...ideálně byste oba si z tohohle měli vzít nějaké ponaučení a změnit to, co změnit lze - u sebe ovšem.
Pokud to ustojíte, a já myslím, že to jde, je nutné se k tomu nevracet, nekomentovat, nevyčítat, nastolené změny udržet a prostě vztah udržovat, živit. Nebrat ho jako stálý, jako samozřejmost, protože samozřejmostí není.
Ono to chce i vnitřní kízeň a mít na zřeteli cíl, protože zřejmě manželka teď o kontakt, pohlazení a víc od tebe nestojí...ale pokud budeš citlivý a trpělivý (já vím, je to děsný a zdlouhavý), všimne si, o tom jsem přesvědčena.

Je to ale na dost dlouho..chceto neztrácet trpělivost. Sám víš, jestli to to za to stojí.

Druhá varianta je postavit ji před rozvod...a vidělo by se, co by udělal ten pán...možná by odcouval dost rychle a bylo by rázem po problému. Ale je to velké roziko.