"Filipe, vzrůst dobrovolnictví podle tebe souvisí s posunem k individualismu? Tomu nerozumím."

Zdravím, Madeleine, není to z mé vlastní hlavy, jde o citát jiného autora, ale nemám důvod s ním nesouhlasit. Protože dobrovolné zapojování se do různých organizací znamená převážně zapojování se do něčeho na základě individuálního rozhodnutí, spíš než na základě následování tradičních (rodinných, stavovských apod.) vzorů.

Původní článek Triandis (jeden z klasických teoretiků kolektivismu/individualismu) a kol.: Individualism and Collectivism: Cross-Cultural Perspectives on Self-Ingroup Relationships, http://www-pmhs.stjohns.k12.fl.us/teachers/higginj/S0DBE81F6-0DBF1F22.3/Individualism%20and%20Collectivism%20Cross-Cultural%20Perspectives%20.pdf (zmínka je na druhé straně, resp. 324, uznávám, je možná trochu stručnější než můj citát, ale smysl je týž).

"A 46 oproti 58 docela rozdíl je, pokud to zadávám správně."

Psal jsem, že mezi Českem a Japonskem až takový rozdíl není. Je to 12 bodů na stostupňové škále, což je rozdíl, ale ne až takový. Se 46 body se Japonsko blíží pomyslné hranici - ta není ostrá, spíše je už v mezizóně, kdy méně než 50 bodů znamená více kolektivistických rysů, ale nejde už o typickou kolektivistickou spolenost. Pdobně Česko je v téže mezizóně na opačné straně, má víc individualistických rysů. Snadno najdeš podstatně kolektivističtější společenství v zemích nám geograficky a kulturně podstatně bližších než Japonsko: zkus zadat třeba Chorvatsko (33 bodů) nebo Slovinsko (27 bodů). Ale je také vhodné koukat i na ty ostatní dimenze, získáš rozhodně lepší celkovou představu o dané společnosti, jakkoli je zrovna ta dimenze kolektivismus/individualismus (v obdobném pojetí low-context/high-context kultura, resp. styl komunikace) dost výraznou charakteristikou.