Syn se narodil sice jen o měsíc dříve, ale byl kříšený, bez důležitých reflexů. Cvičili jsem vojtovku rok a půl, zpočátku 4krát denně. Syn křičel dost, nevím jestli pokaždé, ale často. Nebylo to příjemné a názory jsou na to různé (vliv na psychyku, vztak k osobě, která s dítětem cvičí). Každopádně pohybově mu to velmi pomohlo. Vojtovka je velmi náročná na přesnost provedení. Když to člověk dělá dobře, nemělo by to bolet, jen pozice je prý nepříjemná, a taky nemusíš dítě v té pozici držet dlouho. Ale opravdu já měla největší problém s tím, uhlídat to držení, jak syn rostl museli jsme různě měnit fígle. Pokud bych měla k té fyzioterapeutce důvěru, asi bych do toho šla.