Nejsem zastáncem říkání celé pravdy, jakkoliv nepříjemné, vždy a všude.
Člověk může mít taky nějakou nevyřčenou myšlenku.
Kritiku bych si schovala na dobu, kdy nebude vyhnutí, např. když bych vezla někoho takového v autě, tak by mi to asi nedalo, abych nějaký náznak neudělala. Přímou kritiku stylu "musíš s tím něco dělat" bych asi nepoužila nikdy.
Snažila bych se nejdřív vysondovat, jak se celá situace má - jestli dotyčný ví a nedbá, a nebo jestli vůbec nemá o problému tušení.