Vulgarita k některým povoláním patří, nejen ke kuchařině. A leckdo mluví všelijak i v soukromí. Přesto většina lidí nemívá problém rozpoznat, v jaké situaci se zrovna nachází, a podle toho se chovat.
Nerozpoznat (ať úmyslně či neúmyslně) práci v plně vytížené, horké kuchyni od výukového pořadu v TV v pořádku rozhodně není.
I na učňácích učí řada kuchařů - a obvykle nemívají problém poznat, že nestojí u sporáku, ale za katedrou, a přizpůsobí tomu své vystupování.
Stejně, jako lidé přizpůsobí své chování v jiných situacích, kdy se dostávají do kontaktu s velkým množstvím jiných lidí (které by svou vulgaritou obtěžovat opravdu neměli), nota bene v situacích, kdy se dostávají do pozice pedagogického vzoru.

Člověk, který toto rozpoznat nedokáže, je babicoidní buran.

U Pohlreicha mi ale vadí i jeho vyjadřovací neschopnost - když nemluví vulgárně, tak mluví jak žáček s minimální slovní zásobou.

Nepovažuju Pohlreicha za neinteligentního, to určitě ne, je nepochybně zdatný podnikatel a pravděpodobně budou jeho jídla dobrá (ale ta čuňatovost mě tak odpuzuje, že do jeho restaurací to jít ochutnat nechci).

Hygiena je samostatná a mnohem důležitější kapitola než vyjadřování, probírali jsme to před časem i na nějaké diskusi u Cuketky.
V jiných pořadech o vaření v TV (občas koukám na Itala a Kluky v akci, popř. na Jamieho a Nigellu) je viditelná kuchyňská hygienická rutina, tam jsem tyhle čuňárny nikdy neviděla, zcela automaticky dodržují základní návyky.

O to hůře, když je to v pořadech "pedagogických", že.