Ono je to těžké, když se hroutí ženská, dostane tunu pochopení. Zatímco chlap je slaboch a sobec. Myslím si, že zplodit a vychovávat dítě je dar, já to tak vnímám. Ale jsou momenty, kdy mám pocit, že to těžce nedávám. A otěhotnět neplánovaně třeba v roce věku mého prvního dítěte, asi bych se slzami v očích těhotenství ukončila. Ano, bylo by to nezodpovědné, je to řešení důsledku, ne příčiny, ale pro mě by v tu chvíli byla priorita postarat se řádně o dítě, které je už na světě. Pokud bych měla pocit, že bych další v klidu nezvládla. Bezdětné roky se snažící páry by se nad tím klidně mohly podivovat, stejně jako více matky, které vše zvládají levou zadní, ale o moje děti se nikdo z nich starat nebude. A pokud bych něčeho takového byla schopná jako matka, která jsem na mateřství biologicky naprogramovaná, se všemi hormony atd, chápu, že je stejného řešení schopný chlap. Na druhou stranu je přirozené, že poslední slovo má ženská, protože ona si ponese důsledky. Holt aspoň nějakou "výhodu" oproti chlapům máme.