Důvod, proč jsem svoje myšlenky převedla sem do diskuze, byl ten, že jsem si sama potřebovala ujasnit, jestli bych chlapovi odpustila postoj popsaný viz počáteční příspěvek. Alias - dítě nechci, byl bych rád, kdyby sis ho nenechala, vždyť je to zatím jen shluk buněk, ale pokud se rozhodneš si ho nechat, tak se budu podílet. Jestli má chlap nárok na tenhle typ myšlenek. Záměrně jsem to psala ze začátku víc z jeho strany, protože to bylo krátce po naší schůzce a takhle on na mě působil. Potřebovala jsem si ujasnit, jestli jsem schopná jako žena mu tenhle počáteční postoj vnitřně odpustit, byť se mě to vůbec netýká a je to dlouhá léta můj dobrý kamarád, který se za mě vždycky postavil.
Svůj názor jsem prezentovala od začátku - že já na místě jeho partnerky bych si dítě určitě nechala. To jen aby bylo jasno, co si o tom myslím já. Svůj názor jsem mu taky na schůzce sdělila.
Postupně mi ale došlo, že to není tak jednoduché a že to prostě takhle zobecnit nejde, že je to vždycky o vztahu dvou lidí. Takže jsem došla k závěru, že mým kamarádem zůstane, protože věřím, že o děti se bude starat o obě stejně dobře a že pokud bude i maminka rozumná, nemusí tím děti nějak zvlášť trpět. Myslím, že za tohoto stavu jejich vztahu to pro ně možná bude i lepší, když budou rodiče žít odděleně.