To nad ním brzy lámeš hůl...
On cítí, jak jsi z něj rozčarovaná, zatím co holčička to "má dobré". Zkus se do toho vžít, to je děsná situace pro tak malé dítě.
Když je "hodný", pravděpodobně by si ho nevšimla ani klika od dveří. Věnuj mu pozornost, jen jemu, oddělenou, a starej se, aby se cítil potřebný a milovaný a přijímaný i bez "zasloužení si".
Když jsem byla v věku tvého syna, věděla jsem, že jediná šance,jak získat alespoň trochu laskavé pozornosti od matky, byla péče o sestru a ne jenom nějaká ledajaká, musela jsem být kdykoliv k ruce, správně plnit pokyny, kterým jsem ne vždycky dobře rozuměla, předvídat, co se stane, a včas a správně reagovat. To je pro tří-čtyřleté dítě úkol nad jeho síly, přesto se snaží. Bohužel matka na všechny moje "úspěchy" reagovala tak, že mi příště naložila ještě víc, nemělo to konce.
Dodnes si pamatuju, jak sedím s talířem na igelitovém ubruse sama v kuchyni a matka ve vedlejší místnosti krmí sestru a zpívá jí. Nesměla jsem jíst s nimi, abych je nerušila. Když jsem při tom jídle něco nakecala na onen igelitový ubrus, matka mi pak řekla, že jsem "čuně prasečí".