Diva Baro,

to ja te skolce docela rozumim, u nas to bylo tak, ze kdyz se narodila dcera, trilety zacal presne ten tyden chodit do skolky, navic v cizim jazyku, prave jsme se pristehovali. Takze v jeden moment jsme se prestehovali, on zacal poprve chodit do kolektivu, nerozumel ani slovo a narodila se mu sestricka. Rekla bych, ze to byla poradna zatez. Presto na sestru ani jednou nezarlil, byl na ni od prvni chvile pysny, porad ji nekomu ukazoval, doslova ji na rukou nosil (no tenhle pristup mu vydrzel dva roky, pak uz ji zacal vnimat trochu jako soupere, ale porad ji zboznuje). Myslim, ze u nej je to dane povahou, ale take tim, ze kdyz se mala narodila, byl bud ve skolce, a to nevidel, jak kolem ni porad beham, kojim a mazlim, anebo byl doma a tam si nejak dokazal udrzet svuj statut, proste porad jsme z 90% resili jeho, mala byla miminko, bud jsme ji u toho houpali, nebo nosili, nebo spala, nebo se kojila, ale pozornost dostaval on (v tech trech letech to bylo hlavne povidani o tom, jak funguje jaderna elektrarna, cisticka odpadnich vod, apod.) V zasade nikdy nemel duvod zarlit, byl si tak jisty svou pozici v rodine, navic mel uzasnou vyrilku, takze i kdyz k nam prisla nejaka navsteva, tak se sice sla nejdriv podivat na miminko, ale pak proste byl syn ten zabavnejsi, tak se navsteva zcela prirozene venovala jemu. Spici miminko proste nebylo tak zabavne...Jinak zcela stejne to pak probehlo po narozeni tretiho, ani jeden z tech starsich nezarlil, prostredni imitovala chovani nejstarsiho a protoze ten byl z miminka nadseny, byla samozrejme ona take...u ni jsme posilovali jeji vylucnost tak, ze jsme zduraznovali, ze je jedina holcicka v rodine, ze je jak mladsi, tak starsi sestra, ze to tak ma jako jedina z nas...

takze zpet k zakladatelce: skolka muze pomoci v tom, ze on bude mit neco vic nez sestra (uz je velky, chodi do skoly jako tatinek do prace), a v te skolce neuvidi, jak se kolem ni beha. Nicmene pak by to chtelo, aby kdyz prijde ze skolky, mel on prioritu a dostavalo se mu vetsi pozornosti..