Když jsem byla poprvé těhotná, nikdy bych nevěřila, že by se mě tahle slova mohla týkat. Byla jsem naplněná štěstím a nedočkavostí z budoucího miminka. Jenže osud mi to všechno naplánoval jinak. 11.prosince 2001 se mi narodil krásný zdravý chlapeček Lukáš. Byl to nejkrásnější co mě kdy v životě potkalo. Bohužel jsem se z jeho přítomnosti i přes snahu lékařů mohla radovat jen 2 dny. 13.prosince přestal dýchat a i přes to že se ho lékaři snažili oživit, po několika dnech na neonatologické jip zemřel. Bylo to pro mě jedno z nejhorších období v měm životě. Již od té doby uplynuli tři roky a já se můžu zase konečně radovat. V září se mi narodil krásný zdravý chlapeček Kristián. Bude mu už pět měsíců a já stále chodím k jeho postýlce kontrolovat či dýchá, po té první zkušenosti mám strach, že by se to mohlo opakovat. Chtěla bych říct všem co se jim stalo něco podobného aby to nevzdávali, štěstí se jednou obrátí i na ně a pak se na ně bude z postýlky usmívat krásné zdravé miminko.