Kač, mě přijde, že tam taky nešlo vůbec o toho kluka nebo o jeho bezpečí. Kluk byl hodně klidný, žádný zjančený blázen, ani neměl žádné velké zdravotní problémy. Prostě žádný důvod na něm takhle viset. Měla jsem z toho dojem, že by z něj brzo vychovala adepta pro léčebnu, protože by nebyl schopen ani samostatného pohybu bez ní, vlastně v něm pěstovala, aby se všeho bál a pořád jí potřeboval.

Zajímavé, že na tu dceru od manžela kašlala úplně, tam mohla dělat cokoliv. To taky o něčem svědčí, není to sice její krev, ale teoreticky by měla být víc úzkostná pořád.

Jen tam nebylo vidět, jestli nějaké fobie nemá i ona, nevšimla jsem si, kdo řídil, jestli vůbec bez manžela opouštěla barák, jestli pracovala, chodila něco vyřizovat.
Měla jsem dojem, že ne a že by se jí takový parťák v jejím fobickém životě v podstatě hodil.

Docela mě to pobuřovalo, protože to už nebyla úzkostlivost, přišla mi v tom až nějaká úmyslná zloba z její strany - ne zloba, ale úmysl z něj udělat neschopného troubu, co bez ní nikdy neopustí byt.