jsem lehce hysterická pokud jde o silnici... už sem se přistihla, jak svoje torpédo lapám po ruce a hlas mi přeskakuje jak nějaký pološílený hysterce. nic s tím neudělám, to bohužel je rodinná ,,anamnéza,, a toho se člověk nezbaví, takže sem už ve svým dítěti vypěstovala takový tik, že se autům fakt vyhýbá, když jdeme po chodníku a jede auto, zamíří na chodníku dál.

jinak u nás nikdo tímhle netrpěl, jen u přítelových prarodičů panují velmi zvyky a pravidla, které se mi těžko polykají, když jsem do nich na návštěvě nucena, ale je to návštěva, je to stará paní, jednou za čas mě nezabije odsouhlasit, že u jídla se musí sedět se zádama jak pravítko, při jídle se nesmí pít, po jablku se nesmí napít a považte - chudák přítel nesmí vylizovat mísu po piškotovém těstě, protože syrová mouka by ho ZABILA mlčíme, usmíváme se a děláme si to podle svého.
no a pak tchýně je ohledně syna hyperúzkostlivá, až to škodí, občas ji už sprdnu, ale většinou ji nechám vymáchat si v tom čumák. jen syn je šikovný, ale jak má pocit, že babi vždycky pomůže, zachytí atd, tak se spoléhá až moc a furt je u babi nějaký úraz