K téhle problematice jsem se dostala ještě dávno předtím, než jsem měla dítě... náhodou jsem se proklikala na stránky organizace sdružující rodiče, kterým zemřely děti na SIDS (v Americe). Zajímalo mne to čistě "akademicky"... a poté, co jsem přečetla opravdu HODNĚ materiálů, vč. výpovědí samotných rodičů jsem dospěla k závěru, že zástavu dechu u kojenců může způsobovat úplně "banální" věc - odloučení od matky, od její "dechové" a "tepové" frekvence. Dítě je po 9 měsíců v děloze zvyklé vnímat matku jako součást sebe sama. Pak je porodem odděleno a právě životní "rytmus" matky mu dodává pocit bezpečí, je pro něj důvěrně známý. Když se dítě náhle probudí, nebo je v polospánku a neslyší vedle sebe dech matky, na který bylo "napojené", může přestat dýchat z úleku.
A je pravda, že jsem nezjistila JEDINÝ případ, kdy by na SIDS zemřelo dítě, které spalo s matkou v posteli. Když odečtu případy, kdy rodiče našli děti tvářičkou k polštáři (tzn. kdy příčina smrti byla udušení - sama jsem jednou v noci vytahovala synovi hlavu z polštáře, protože se ve spánku přetočil tak, že by nemohl dýchat), vždycky to byly děti, které spaly samy v postýlce, obyčejně v jiném pokoji, nebo děti, které po porodu nebyly s matkou. Já brala preventivně syna do postele od prvního dne po narození... věřte tomu nebo ne, já téhle teorii věřím docela dost.