My si nerozumíme. Jen jsem na příkladech ukazoval, že pro každého platí trošku jiná pravidla. Jeden profesor - lékař taky chce, aby vedoucí lékaři na jeho pracovišti chodili jinak oblíkaní než zřízenci. Osobně mě nezajímá, jak se KZ obléká. Ale pokud tu jsou nějaké konvence (já je nevymyslel), tak se očekává, že člověk v daném postavení to bude dodržovat. Nějaký vedoucí pěti lidí v bance může nosit jeden oblek čtrnáct dní, možná občas změní kravatu a je to OK. Jenže od hlavy státu a případně jeho rodiny se u slavnostních chvílí očekává něco jiného, než více dní po sobě totéž oblečení.
Taky jsem zažil chození v obleku do práce, jenže jsem byl řadový pracovník a nebylo nutné, abych měl šatník jako ministr. Ať jde o ceny a kvalitu, tak i pokud jde o množství, aby to mohl co nejvíc střídat.
Nedodržování těchto konvencí se nebere za sílu osobnosti, ale za buranství. Asi jako když před mnoha lety Chruščov si vyzul botu a začal s ní mlátit do řečnického stolu, aby si zjednal klid v sále.
Zkrátka proč by měla milá První slečna jen slízávat smetanu ze svého postavení a nemít i tu méně příjemnou stránku, co to obnáší? Ona ty výhodu využívat umí, tak ať se naučí i své povinnosti a co se od ní očekává.
Úředník, co bere třeba nějakých 30 tisíc hrubého a živí z toho rodinu, tak nebude mít tolik obleků jako prezident, co bere plat 186 300 a krom toho má na různé náhrady 173 300 Kč. Za ty peníze by každý úředník milerá měl každý den jiný oblek, šitý na míru od krejčího.